Stručné dějiny a popis farního kostela v Horní Bečvě

Nejstarší zmínka o osadě Horní Bečva je z roku 1659 v gruntovní knize valašskomeziříčského panství. Jednotlivé dřevěné domky byly však na katastru Horní Bečvy roztroušeny od nepaměti. Obec Horní Bečva byla původně přifařena k Rožnovu. Od r. 1732, kdy byla ustavena duchovní správa na Hutisku, byla přifařena k Hutisku.

Samostatná duchovní správa v Horní Bečvě byla zřízena r. 1792 na základě povolení císaře Josefa II. Se stavbou kostela a fary bylo započato r. 1791. Kostel byl zasvěcen křesťanským mučedníkům římským ze 4. stol., rodným bratřím Janu a Pavlovi. Zprvu jen požehnán byl kostel posvěcen světícím biskupem olomouckým hrabětem Aloisem Kolovratem 23. května 1802. Tehdy měla Horní Bečva 1500 obyvatel (nyní asi 2500). Kostel je situován směrem sever-jih (proti obvyklému směru východ-západ). Jeho vnější rozměry jsou 34 x 18m. Zdi jsou 1m široké a jsou z neopracovaného kamene (valounů), zalitého vápennou maltou. Původní stavba měla v průčelí jednu dřevěnou věž se dvěma zvony. Střecha byla pokryta šindelem.

V poválečných letech 1946-47 došlo ke generální obnově kostela za faráře Bedřicha Hoffmanna (Ten byl jako osvobozený vězeň z Dachau svědkem v Norimberském procesu a napsal dokumentární knihu „A kdo nás zabije…“. Zemřel 6.6.1975 v Olomouci). Sešlá věž byla tehdy nahrazena dvěma věžemi zděnými. V každé jsou zavěšeny dva zvony. Střecha byla pokryta břidlicí, nad kněžištěm zbudována malá věžička s umíráčkem. Uvnitř kostela vyměněn strop, položena nová dlažba, pořízeny tři mramorové oltáře, mramorová mřížka mezi kněžištěm a lodí a dřevěné lavice. Obnovený kostel byl znovu posvěcen 3.8.1947 arcibiskupem pražským Josefem Beranem. Vnitřek kostela má rozměr 32 x 16m. Chrámový prostor je rozčleněn takto: předsíň 3m, hlavní loď 24m, kněžiště 5m. Slohově dokládá kostel dobovou snahu o napodobení římských basilik. Dvěma řadami pilířů je chrámový prostor rozdělen na tři lodě. Hlavní loď přechází v apsidu (podklenuté kněžiště). Nad oběma bočními loděmi jsou po celé délce pavlače s dřevěnou balustrádou. V předsíni je po pravé straně velký kříž, stará lidová práce. Pamětní deska vlevo připomíná obnovu a posvěcení kostela v r. 1947 a hornobečvanského rodáka generála duchovní vojenské služby Metoděje Kubáně, který zahynul v Dachau. Předsíň je od lodě oddělena skleněným závětřím. Na zadní stěně hlavní lodi jsou po obou stranách závětří obrazy: vlevo Panny Marie Královny posvátného růžence (z r. 1869) a vpravo Svatých Cyrila a Metoděje (z r. 1865). Na obou podélných stěnách hlavní lodi nad pilíři jsou dřevěné sochy čtyř svatých evangelistů Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Spolu s podobnými sochami svatých Petra a Pavla na kůru s oltářním obrazem sv. Jana a Pavla a s křtitelnicí patří do původního vybavení kostela. Uzavřené zpovědnice v bočních lodích jsou z r. 1949. Plastiky křížové cesty – pálená hlína, dílo bratří Kotrbů z Brna – jsou z r. 1950. Čtyři lustry skleněné jsou z let 1969-70. Kůr byl rozšířen směrem do lodi v r.1970. Jedenácti rejstříkové varhany z r. 1933 jsou v přítomné době (r. 1980) rozšiřovány na jednadvaceti rejstříkové.